Obnova tří hrobů osobností, které se zapsaly do historie města ve 20. století. Jde o hroby dvou farářů, kteří za svého života významně pečovali o sakrální památky ve votické farnosti a o hrob neznámé vězenkyně z koncentračního tábora, který připomíná Votičákům zvěrstva 2. sv. války.
Jednotlivé výše popsané hroby se nachází na městském hřbitově. Jedná se o významné osobnosti bez pozůstalých osob, které by objekty udržovaly. Díky péči pamětníků a členů Vlastivědného klubu Votice je s těmito hroby nakládáno s náležitou úctou, nicméně jejich stav vlivem degradace času vyžaduje odborné zásahy kameníka a hrobníka. Ty se bohužel neobejdou bez významnějších finančních prostředků, na které nemá spolek vlastní zdroje.
Hroby obou farářů se nachází v bezprostřední blízkosti tzv. Božího hrobu, který je volnou replikou jeruzalémského hrobu a který je kulturní památkou. V jeho okolí se nachází nejstarší hroby původního františkánského hřbitova a rovněž zde byli pohřbívání faráři místní farnosti.
Hrob faráře T. B. Šťastného se propadá a je nutný odborný zásah člověka s oprávněním k pohřební činnosti k tomu, aby celé hrobové zařízení bylo demontováno, vytvořen nový základ a hrob znovu osazen, aby tak nedošlo k jeho nenávratnému poškození a zničení.
Hrob faráře K. Jelínka má nenávratně zničenou desku s nápisem, kterou již není možné zachránit, vymezení hrobu postupně degraduje. Umístění hrobu bylo vzhledem k nedostatku místa voleno mimo hlavní linii okolí kaple Božího hrobu napravo od jeho vstupu. Osazení nového náhrobku je nutné vzhledem k nevratnému poškození.
Hrob vězenkyně je nutné odborně očisit, naimpregnovat a přespárovat tak, aby se zamezilo dalšímu chátrání a nevratnému poškozování vodou a dalšími povětrnostními vlivy.
Především samotnému Městu – jde o hroby významných osobností a kultura města se mimo jiné pozná podle toho, jak pečuje o hřbitov.